Můj tajný deníček- část 1

27. března 2012 v 16:14 | Morgén |  My World...
Takže po dlouhé době a na přání mé milé Barborky sem dávám povídku. Tentokrát na pokračování. Můžou se tam objevit chyby a jelikož je to psané jako DENÍK vyskytují se tam nespisovná slova. Doufám, že se vám bude líbit.



29.1.
Neděle, ach jak já nesnáším neděli. Hrozně se nudím, mohla bych zavolat Michell jestli nechce zajít ven. Anebo radši ne, zase by to dopadlo jako minule. Samí kluci a ona mezi nimi? Jako královna. Někdy si připadám tak zbytečná, tak "nenápadná", vedle ní jsem jako zrůda. Jo přesně tak si připadám, malá zrůdička vedle výřečné, dokonalé Michell. Ale přece jenom je to moje skvělá kámoška. Zavolám jí…
30.1.
Byla jsem s Michell včera? Jo byla, jely jsme do Peaceful za Amy a Alice. Peaceful je pro mě hrozně zajímavý název, protože mírumilovné to město vážně není. Na každém druhém rohu feťák nebo prostitutka. Ale na kraji města je ulice, kde bydlí i Amy s Alice a tam to tak hrozné není. Klasické americké vily s krásnými zahradami. To se o našem baráku říct nedá. Hnusnéj panelák v hnusný čtvrti. A ten náš byt? Ještě že nejsem sama, kdo tam musí bydlet. Bohu dík za Michell. Ale zpátky ke včerejšku. Dorazily jsme kolem druhé na autobusovou zastávku, protože mí nemožní rodiče mi auto prostě nepůjčí a já musím jezdit těma špinavýma a přeplněnýma linkama. Ještě že do Peaceful tolik lidí nejezdí. S Michell jsme si to zamířily rovnou do parku, jestli se tomu betonovému placu s třemi lavičkami dá říkat park. Amy s Alice po dvaceti minutách přijely. Na kole, jak jinak. Jsou totální maniačky do sportu, s nimi chodit do posilky, tak vypustíte duši. Jednou mi to stačilo a už nikdy víc. No nic pokračuju. První co Amy vypustila z úst, bylo: "Přijdou i kluci?" Tuhle otázku od ní slýchám často, vlastně je klukama tak posedlá, že to už někdy pořádně leze na nervy. Pořád jen kluci, kluci, kluci. Jak by v životě nic jiného nebylo. Ale to je celá Amy velké kecy, a když příjde nějaký kluk blíž jak na 10 metrů začne se hihňat jak prase v bahně. Alice se na Amy podívala tím jejím vražedným pohledem. Jó Alice to je naše sportovkyně. Sice je chytrá, co se týče školy, ale my co ji známe, víme jaká je. Nehorázné pako, co se směje každé blbosti a ke klukům se chová jak k nejlepším kámoškám. Je tak trochu narušená jak by řekla Michell. Po pohledu Alice, se Amy podívala do země a obě začly cukat koutky úst. Zas ty jejich záchvaty smíchu. Michell se na ně podívala jak na největší trapky a vytáhla mobil z kapsy. "Dobrý den paní Downová, je Nate doma?" zapištěla do mobilu Michell. To dělá vždycky, začne šišlat a mluví jak k malému mimču. Michell zavolala Nathanielovi, jejímu příteli, aby vzal kluky do parku. Super, kluci, má největší slabina. Hlavně po rozchodu s Danielem se na mě dívají jak na největší krávu. " Jestli přijde i Derek tak mě omyje," pomyslela jsem si.Asi po půl hodině přijeli kluci a na čem jiném než na BMX. Nevím, co to všechny popadlo za bláznovství. Derek nepřijel, bohu dík. Jeremy nahodil na Michell ten svůj sexy úsměv, který mě připomíná spíš Mr. Beana. Kevin si sedl na nejvzdálenější lavičku. Asi pro to aby se nemusel dívat na Alice, jeho tajnou lásku. Upřímně je nechápu, Alice je zřejmě do Kevina zamilovaná, i když to nechce přiznat, a Kevin ten ji zbožňuje. Ale dost o těch dvou. Nathaniel nám přivezl zmrzlinu, všem, což mě nemálo překvapilo, my se totiž nesnášíme. "Liso, chytej" řval Travis přes půl parku. Co po mě hodil? Botu, svoji botu. To je mu podobné, chová se jak malé dítě. Pokračujeme. Všichni jsme nějak dojedli (každý jiným způsobem) zmrzlinu, nějak jsme přežili i to neskutečné olizování Michell s Natem a šli jsme se projít. Autobus nám jel v 6 hodin a tak nás všichni doprovodili na zastávku, rozloučili se a po odjezdu autobusu odešli. Cestou domů, která trvá asi 15 min, mi přišla SMS: " Ahoj Liso, moc mě mrzí, že jsem nemohl na ten park. Promiň, příště určitě dorazím. Tak zítra, měj se. Derek." Byla jsem úplně rozhozená. Odkud vzal mé číslo, proč mi píše? Otázky v mé hlavě pluly po zbytek cesty domů. Michell si toho ani nevšimla. Ona si totiž všímá jen sebe. Na chodbě před dveřmi našeho bytu jsem se polibkem na líčko rozloučila s Michell a vešla dovnitř. Máma už stála nervózně před dveřmi s tím svým vyčítavým pohledem. Obešla jsem ji, vzala si jablko z mísy ovoce na kuchyňské lince a zamířila do pokoje. A teď jsem tady s noťasem v posteli, jablkem v ruce a jako skoro každý den píšu do tebe můj deníčku. Takžé X.O.X.O. můj milý deníčku.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kiara Kiara | Web | 27. března 2012 v 16:40 | Reagovat

Skvělé! ;)
Úplně úžasně se to čte, těší msen a pokračování ;)
PS: Víš, že pro mě je ot obzvlášť reálné, takže to ještě víc zdůraznuje ten úžasný pocit z toho, když to čtu ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama